Nový výzkum potvrzuje, že Měsíc se stále aktivně smršťuje, s rozšířenou tektonickou aktivitou v jeho temných vulkanických pláních (Maria). Globální mapování zlomových hřebenů ukazuje, že měsíční otřesy jsou mnohem častější, než se dříve myslelo, a některé z těchto útvarů jsou překvapivě mladé – staré desítky milionů let. Tento objev má významné důsledky pro budoucí lunární mise a potenciální dlouhodobé základny.
Lunární tektonika: aktivnější, než se očekávalo
Po celá desetiletí vědci pozorovali laločnaté jizvy – hřebenovité útvary – v měsíčních vysočinách, což ukazuje na pomalé smršťování po miliardy let. Tato studie však poskytuje první úplný obrázek o takové aktivitě na lunární marii, rozsáhlých temných pláních vytvořených starověkými sopečnými erupcemi. Geolog Cole Knipewer ze Smithsonian Institution vysvětluje: “Tato práce nám pomáhá získat globálně komplexní pohled na nedávnou lunární tektoniku… což vede k lepšímu pochopení její vnitřní struktury.”
Jak se Měsíc zmenšuje
Měsíc vznikl přibližně před 4,5 miliardami let jako roztavená koule. Při chladnutí se smršťovala, což způsobilo, že se povrch složil. Tento proces pokračuje dodnes, i když pomalým tempem. Důkazy pocházejí z malých hřebenů maria (SMR), kompresních útvarů tvořených povrchovými tahovými zlomy v čedičových pláních.
Vědci zmapovali 1 114 dříve nezdokumentovaných segmentů SMR pomocí snímků s vysokým rozlišením z Lunar Reconnaissance Orbit agentury NASA a přidali k existujícím průzkumům celkem 2 634 segmentů na obou stranách Měsíce.
Seznamka se složí
Je nemožné přímo datovat tyto hřebeny, ale vědci použili chytrou metodu: měsíční zemětřesení vyvolaná chybami vymazávají nedaleké krátery. Počítáním zbývajících kráterů odhadli nejnovější pohyb každého zlomu. Analýza ukazuje, že SMR vznikly před 310 až 50 miliony let, přičemž nejmladší byly asi před 52 miliony let. Toto časové období úzce odpovídá průměrnému věku jizev na Vysočině, což ukazuje na jediný kompresní systém.
Co to znamená pro budoucnost?
Měsíc se zmenšil asi o 0,003 až 0,004 procenta, ačkoli vědci se domnívají, že toto smrštění je konzistentní jak na Vysočině, tak na Marii. To znamená, že vnitřní aktivita Měsíce představuje rizika pro budoucí infrastrukturu na povrchu. Jak uvádí geolog Tom Watters: “Rozsáhlá přítomnost nedávno nebo aktuálně seismicky aktivních tektonických struktur… poskytuje nové příležitosti pro budoucí lunární mise a průzkum.”
Pokračující stlačování Měsíce je připomínkou toho, že i zdánlivě statická nebeská tělesa jsou dynamickými systémy s probíhajícími geologickými procesy. Tato zjištění zdůrazňují potřebu podrobného seismického monitorování, protože lidská přítomnost se rozšiřuje mimo Zemi.
