Astronomové pozorovali dvojhvězdný systém označený ZTF J2130, uzavřený v rychlém a destruktivním spirálovém sevření, které poskytuje další silnou podporu pro teorii obecné relativity Alberta Einsteina. Tento systém, který se nachází asi 4000 světelných let daleko, se skládá z bílého trpaslíka a subtrpaslíka, kteří jsou předurčeni ke katastrofickému splynutí v příštích desetiletích.
Spirála kosmické smrti
Tyto dvě hvězdy kolem sebe obíhají v neuvěřitelně těsném objetí a jednu úplnou rotaci dokončí za necelých 40 minut. Bílý trpaslík, pozůstatek jádra hvězdy podobné Slunci, a stárnoucí subtrpaslík již gravitačně interagují, přičemž materiál z subtrpaslíka je přitahován k hustšímu bílému trpaslíkovi. Tato interakce není jen vizuálně působivá; je to živá laboratoř, která testuje hranice našeho současného chápání gravitace.
Orbitální doba systému se neustále zkracuje – asi o dvě biliontiny sekundy každou sekundu – jak vysílá gravitační vlny, vlnění v časoprostoru, které před více než stoletím předpověděl Einstein. Tato ztráta energie urychluje hvězdy směrem k nevyhnutelné srážce, což z ní činí jeden z nejlépe zdokumentovaných příkladů takového procesu, který byl dosud pozorován.
Honba za gravitačními vlnami
Vědci se snažili otestovat a zdokonalit Einsteinovu obecnou teorii relativity od jejího počátku. Systém ZTF J2130 poskytuje jedinečnou příležitost díky své blízkosti a rychlému rozpadu. Očekává se, že systém bude dostatečně jasný pro přímé pozorování a bude primárním cílem pro observatoř gravitačních vln LISA (Laser Interferometer Space Antenna), jejíž start je naplánován na 30. léta 20. století.
LISA bude schopna měřit gravitační vlny vyzařované systémem přímo, což poskytne další potvrzení Einsteinových předpovědí.
Co to znamená?
Pokračující pozorování ZTF J2130 slouží jako silná připomínka toho, že i když se hranice teoretické fyziky rozšiřují, základní principy, jako je obecná teorie relativity, stále platí. Sloučení těchto hvězd nakonec povede k explozi na úrovni supernovy, která by mohla být potenciálně viditelná pouhým okem. Prozatím však systém zůstává jedinečným oknem do surové síly gravitace a konečného osudu dvojhvězd.
Tento objev zdůrazňuje důležitost nepřetržitého astronomického pozorování a teoretického zlepšování. S přesností, s jakou dokážeme měřit tyto události, můžeme otestovat nejen Einsteinovu teorii, ale také upřesnit naše chápání toho, jak hvězdný vývoj a gravitační interakce utvářejí vesmír.
